Rtm. Jan ŠEBEK
Narodil se v Říčanech 4. března 1904 do rodiny horníka Jana Šebka a Anežky Šebkové, roz. Korunkové. Měl šest sourozenců. Vychodil 6 tříd obecné, 3 třídy pokračovací a tři měšťanské školy. V dubnu se oženil s Marií Rollingerovou, manželství však skončilo rozvodem ještě před válkou. Odvodu se podrobil 24. 4. 1924. 1. října toho roku nastoupil prezenční vojenskou službu u pěšího pluku 31 v Jihlavě. Po půl roce byl pro nadbytečnost odeslán na trvalou dovolenou a 1. dubna 1926 přeložen do zálohy. Vykonal vojenská cvičení v letech 1929 a 1931 (toho roku se mu narodil nemanželský syn Vladimír), třetí v roce 1933 mu bylo prominuto. Další dvě cvičení (1935 a 1937) absolvoval v plném rozsahu, ale zářijové mobilizace v roce 1938 byl jako zámečník Škodových závodů zproštěn.
13. 6. 1939 překročil u Velké nad Veličkou hranice a přes Slovensko se dostal do Krakova, kde se přihlásil do armády. Ač vojín v záloze, udal jako svoji hodnost četař. Po napadení Polska se se skupinou pplk. L. Svobody stahoval na východ a dostal se do sovětské internace, kde prošel tábory v Kamenci Podolském, Olchovcích, Jarmolincích a Orankách. V červnu 1940 byl vypraven s třetím transportem dobrovolníků přes Turecko do Palestiny, který v září dorazil do tábora v Gedeře. J. Šebek byl zde zařazen na pozici plukovního zbrojíře 11. čs. pěšího praporu – Východního. V květnu 1941 se zúčastnil tažení do Západní pouště a bojů proti vichystickým francouzským silám v Sýrii. Jednotka zde zůstala až do října, kdy se přes Palestinu a Egypt dorazila do obklíčeného přístavu Tobruk, na jehož obraně se podílela od 21. října až do prolomení německé blokády 10. prosince. Za prokázané hrdinství bylo 39 příslušníků pluku vyznamenáno Čs. válečným křížem 1939 a jedním z nich byl i J. Šebek, u něž citace k udělení vyznamenání uvádí mimo jiné také "… Dne 28. 11. 1941 obsluhoval protiletadlový kulomet a svou přesnou střelbou při bombardování přispěl více než pravděpodobně k sestřelení německého letounu." Z Tobruku byl prapor stažen v dobnu 1942 a odeslán do Palestiny, kde došlo k jeho doplnění, přezbrojení, dalšímu výcviku a reorganizaci na 200. čs. lehký protiletadlový pluk, v jehož struktuře byl J. Šebek zařazen na funkci vrchního dělmistra. Absolvoval kurz kanónů Bofors a malorážný kurz, v předchozí době též s výtečným prospěchem zbrojířský kurz v Sarafandu. 30. října 1942 se stal obětí jím nezaviněné nehody, kdy byl při jízdě na motocyklu sražen nákladním automobilem. Zranění si vyžádalo amputaci levé nohy ve stehně a následnou léčbu v nemocnici v Haifě a Jeruzalémě. Z nemocnice byl propuštěn v březnu 1943 a do slyšení před superarbitrační komisí byl přidělen k pomocné četě vojenské mise v Jeruzalémě. Před komisí vyslovil přání sloužit i nadále, bylo mu vyhověno a v polovině ledna 1944 odplul na lodi Ortensa do Anglie. Zde byl zařazen jako rotmistr do funkce zástupce velitele zbrojní čety Brigádních tankových dílen až do odjezdu Čs samostatné obrněné brigády na frontu. Poté byl přemístěn k Náhradnímu tělesu v Southend-on-Sea, kde zůstal až do konce války. Ještě v roce 1944 se podrobuje reamputaci pahýlu. Do vlasti se navrací 13. srpna 1945.
Z vojska byl propuštěn 15. března 1946 a jmenován národním správcem penzionu Alice v Karlových Varech. Toho roku podstoupil další operaci, narodil se mu syn Jan a byl povýšen na podporučíka pěchoty v záloze. Po komunistickém převratu se zapojil do pomoci uprchlíkům překročit hranice do Německa. Za podíl na útěku poslance Františka Klátila byl v květnu 1948 zatčen StB a postaven do čela vykonstruované ilegální skupiny 12 lidí. Soud se konal v květnu 1949 a J. Šebek byl odsouzen k jednomu roku žaláře a ztrátě čestných práv občanských. Na svobodu byl propuštěn koncem července 1949. Zůstal bez práce a byla mu odebrána invalidní renta i vojenská hodnost. Od prosince 1950 pracoval jako údržbář a nástrojař až do počátku 70-tých let. V roce 1969 byl částečně rehabilitován, hodnost mu ale vrácena nebyla a po změně zákona byl jeho případ vrácen k novému projednání, čehož se J. Šebek po nátlaku justičních orgánů vzdal. Konečné rehabilitace se již nedočkal, umírá ve věku 72 let v Karlových Varech.
Prameny:
Vojenský historický archiv Praha - fondy Kvalifikační listiny; VOS, KOS; 24; 255; Kartotéka příslušníků čs. jednotek za 2. světové války západ, východ
Plachý J., "Hodlá sloužiti i nadále", nepublikovaný text