Náš příběh

Dá se říct, že vše začalo někdy v osmdesátých letech, a jak jinak než trampingem. Staří pardálové si dozajista vzpomenou, že žádoucím atributem trempa tehdejší doby (s výjimkou ortodoxních cowboyů) byly kanady, tele nebo usárna a dle možností něco maskovacího nebo vojenského na sobě. Prim hrály battledressy nebo cokoli z provenience U.S.Army. A tam někde zadoutnal plamínek touhy dozvědět se o těchto věcech víc, než jen jak se zapínají. To se přihodilo i několika kamarádům z T.O. "Pravda", kteří se začali pídit nejen po věcech, ale i po osudech jejich majitelů. Bohužel tato pátrání nebyla jednoduchá. Setkávat se v té době se zahraničními vojáky ze Západu nebylo jen tak. Naštěstí se v našem okruhu objevili kolegové Julius Maleček a Tomáš Jambor, kteří některé z nich znali.

Díky listopadu 1989 a následné změně společenského systému z bolševické diktatury na svobodnou demokracii s nově poznanou svobodou projevu se začaly na veřejnosti objevovat první akce a literatura, zaměřené na poznání naší skutečné minulosti. Jednou z prvních a největších událostí tohoto druhu byla výstava Moravského zemského muzea "Perutě svobody", jejíhož zahájení se zúčastnili v historických stejnokrojích také naši pozdější členové. S dalšími získávanými informacemi a nově se objevujícími se možnostmi se u nás prohluboval zájem o západní odboj. Získávali jsme další kontakty jednak na samotné veterány, tak i na ostatní zájemce o tuto problematiku, se kterými jsme začali spolupracovat. Začali jsme se také účastnit některých vojensky zaměřených akcí, jako například prvních oslav osvobození v Plzni v roce 1990. Atmosféra této události se snad ani nedá vylíčit, to se muselo zažít. Tolik techniky, lidí v uniformách a spojeneckých vlajek se na jednom místě do té doby nikdy nesešlo.

Další přelomovou akcí se stal zájezd do Normandie na kulaté padesáté výročí invaze Spojenců do Francie. Trval 10 dnů na začátku června 1994 a v jeho průběhu jsme navštívili taková legendární místa, jako byla města Bastogne, Dunkerque, Arras nebo Sainte-Mere-Église. Všude byla spousta fantastických muzeí a doprovodných akcí včetně spousty techniky. Dá se říci, že v té době uzrál v dubových brněnských palicích nápad pořídit si také něco vlastního. A protože to bylo rozhodnutí pevné a nezvratné, již o měsíc později dorazila z Rakouska první Dodge WC-52 a o dva roky později ji následovala ještě jedna.

To však trochu předbíháme. Mezitím jsme totiž vyrazili na další "velký" výlet, tentokrát do Holandska po stopách výsadkové operace Market–Garden, známé i laikům ze slavného filmu "Příliš vzdálený most". Ovšem nejdelší výprava nás čekala v létě 1997, dvacet dní v hrdém Albionu. Vyjížděli jsme od památného kostela v Resslově ulici v Praze a přes Německo, Lucembursko, Belgii jsme dojeli do Calais a odtud trajektem do Anglie. Zde jsme projížděli místa, která se významně zapsala do historie čs. zahraniční armády - Brookwood (čs. vojenský hřbitov), Runnymede (památník všech nezvěstných letců), Duxford a Tain (letecké základny, odkud operovaly čs. perutě), výcvikové farmy čs. parašutistů Traigh House, Garramor a Camusdarrach, výsadkářské muzeum v Aldershotu a tankové v Bovingtonu. Na několika místech jsme se setkali i s veterány, žijícími v zahraničí.

Od té doby se do ciziny vypravujeme poměrně pravidelně. Téměř každým rokem jezdí někteří z nás na jedno z největších setkání fandů a sběratelů militarií, které se koná v anglickém Beltringu nebo na známé sběratelské burzy do Belgie. Několikrát se také naši členové zúčastnili dělostřeleckých výcviků, pořádaných britským klubem The Garrison v Anglii a Belgii.

Ale nejen zahraničními zájezdy živ je člověk, a tak poctivě objíždíme i akce v tuzemsku. V našem kalendáři má několik z nich své stálé místo. V dubnu je to vzpomínkové setkání v místě seskoku paraskupiny OUT DISTANCE v Ořechově u Telče, kde se od sedmdesátých let scházeli pamětníci a fandové s veterány. Další nedílnou součástí našich každoročních plánů jsou výjezdy do Plzně na začátku května, kdy se spojíme s ostatními spřátelenými kluby a utváříme jednu z kolon spojenecké techniky, projíždějícími křížem krážem západními Čechami. 11. listopadu na paměť uzavření příměří a ukončení 1. světové války pravidelně slavíme Den veteránů. 

Krom těchto pravidelných událostí máme ještě spoustu dalších aktivit - vernisáží, ať už knih nebo výstav s vojenskou tématikou, pietních aktů, slavnostních setkání apod. Pravidelně na těchto akcích připravujeme i svou výstavku techniky, dokumentů, fotografií či výstroje a výzbroje čs. vojáků ve Velké Británii včetně dobového tábora. Máme na triku i několik samostatných výstav. Zajímavou součástí naší činnosti je také účast na natáčení různých filmů či dokumentů. 

S přibývajícími léty se rozrůstají nejen naše sbírkové fondy, ale také náš autopark. V současné době disponují členové klubu třemi nákladními vozy (Dodge WC-52, CMP F-15A a Morris Commercial C8), sedmi Jeepy Willys, čtyřmi motocykly BSA M-20, limuzínou Austin 10 plus dalšími rozdělanými projekty.

Taktéž naše členská základna doznala za tu dobu určitých změn. Někteří kamarádi zůstali věrní převážně trampingu, jiní rodinám (tak, tak, i tohle se děje), postupem času se však na původní jádro nabalili noví nadšenci. Přestože odedávna šlo o volné sdružení svobodomyslných přátel a kamarádů, které nemělo nijaký pevný řád a status, byli jsme nuceni z převážně organizačních důvodů přikročit začátkem roku 2008 k založení oficiálního občanského sdružení, které má v současné době cca 20 řádných členů (ale pozor, z toho jsou někteří pěkní neřádi, no to jen tak na okraj mezi námi).

Na našich aktivitách spolupracujeme s celou řadou dalších subjektů, např. s Čs. obcí legionářskou, k jejíž jednotě Brno 1 mnozí z nás patří, různými státními institucemi, muzei a archívy, obcemi a především s ostatními podobně zaměřenými kluby a sdruženími v celé republice i v zahraničí. Díky rozmanitým zájmům našich členů máme v klubu i jednotlivce, jejichž činnost není omezena pouze na odboj na Západě, ale aktivně se zajímají i o jiná období, jako jsou napoleonské války, čs. legie, airsoft a podobně. No a když se k tomu připočítá ten již zmiňovaný tramping nebo další podobné časově náročné aktivity, tak se nelze divit, že nám rozvodovost stoupá. Ale jedno je jasné. I přes hubaté manželky, přes vyšší ceny benzínu, přes několikrát zdražené pivo a stále nepadnuvší vlády – my vytrváme!!!