Kpt. MVDr. Jaromír JEŘÁBEK
A-729
Narodil se do rodiny řezníka Jindřicha Jeřábka a Jany Jeřábkové, roz. Kulichové jako nejstarší z pěti sourozenců. Absolvoval 5 tříd obecné školy, 2 třídy měšťanky a 6 ročníků reálného gymnázia. Na ně navázal studiem veteriny, kterou zakončil státními zkouškami v roce 1934. Poté nastoupil vojenskou prezenční službu, v jejímž rámci absolvoval školu pro důstojníky veterináře v záloze v Pardubicích a po jejím ukončení byl zařazen k dělostřeleckému pluku 6 ve Znojmě. Vojnu zakončuje v červnu 1936 hodnosti podporučíka v záloze a nastupuje jako asistent na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Po roce přechází ke Státnímu vet. ústavu v Ivanovicích na Hané. Začátkem roku 1939 nastupuje zaměstnání ve výzkumném ústavu fy. Baťa ve Zlíně, kterým je v srpnu odeslán na služební cestu do Holandska. Tam se rozhoduje ke vstupu do čs. zahraniční armády a odchází do Paříže, kde na konci září prošel odvodem. V té době se však jádro armády teprve tvoří, tak dostává odklad. Do nástupu služby pracoval jako dělník v gumárnách fy. S. Marcel.
Do armády je prezentován 31. 3. 1940 v Agde a je zařazen do funkce veterináře 1. pěšího pluku a 1. 5. 1940 je povýšen na poručíka. S plukem odjíždí na frontu a prodělává veškeré ústupové boje od Coulommiers po Séte. Po pádu Francie je evakuován nejprve do Gibraltaru a poté připlouvá na lodi Rod el Farag do Anglie. Od 28. 6. 1940 (jinde uvedeno 7. 7.) je jako nezařazený důstojník přidělen k četě brencarrierů 1. čs. sam. praporu, kde působí až do poloviny srpna 1943. Dobrovolně se hlásí na východní frontu a je mu vyhověno. Transport s důstojníky, určenými pro posílení naší jednotky v SSSR se vydal na cestu 18. srpna a po zhruba třech týdnech přes Egypt, Palestinu, Sýrii, Irák a Irán dorazil do Sovětského svazu. Po příjezdu do Buzuluku byl J. Jeřábek určen veterinářem u náhradního tělesa. V té době byl povýšen na nadporučíka. V prosinci 1943 byl přeřazen na pozici přednosty veterinární služby u 2. čs. samostatné brigády a od června následujícího roku na tu samou funkci u 3. čs. samostatné brigády, se kterou prošel všemi boji od Krosna přes Duklu až po Liptovský Mikuláš. Mezitím byl v říjnu 1944 povýšen na kapitána. V prosinci onemocněl zápalem plic, který si dva týdny léčil v brigádní nemocnici v Bukovcích, nicméně následky této choroby si nesl po zbytek života.
Po skončení války zůstal sloužit v armádě. Postupně vystřídal pozice šéfveterináře, přednosty a náčelníka veterinární služby u 3. pěší divize v Kroměříži, dělostřeleckého pluku 55 v Olomouci, 1. divize v Č. Budějovicích, dělostřeleckého oddílu 16 v Olomouci, velitelství 1. oblasti v Praze, pěšího pluku 48 v Jihlavě, 13. mechanizované divize v Kroměříži a 18. střelecké divize. Postupně byl také povyšován na štábního kapitána (červen 1945), majora (říjen 1945), podplukovníka (březen 1948) a plukovníka (únor 1954). Od listopadu 1955 vykonával 2 roky funkci náčelníka ústředního vet. skladu hlavního týlu MNO a poté staršího vet. pomocníka velitele 2. vojenského okruhu. Od srpna 1958 až do odchodu do důchodu 1. 1. 1971 vykonával funkci újezdního veterináře voj. újezdu Libavá. Členem KSČ nebyl a během své služby se politicky příliš neangažoval, což mu bylo v některých služebních hodnoceních vytýkáno, ovšem v období po roce 1968 se postavil plně na stranu normalizačního režimu. V dubnu 1946 se oženil s Ludmilou Dupákovou, roz. Šebestíkovou. Narodily se jim dvě dcery, Helena a Ludmila. Krom roku úmrtí se další údaje o jeho životě se bohužel nepodařilo zjistit.
Prameny:
Vojenský historický archiv Praha - fondy VOS; 255; Kartotéka příslušníků čs. jednotek za 2. světové války západ, východ