Rtn. František CARDA
Vložte svůj text...
Narodil se 27. července 1909 v Rosicích do rodiny rolníka Františka Cardy a Kristýny Cardové, rozené Růžičkové. Měl dva starší nevlastní bratry Josefa a Jaroslava Pohlovy. V pěti letech ztratil otce – ten padl v listopadu 1914 na východní frontě. Absolvoval 5 tříd obecné školy, jednu měšťanské a dvě pokračovací, a od ledna 1925 do října 1927 se učil svrškařem u firmy Šmoldas v Rosicích. Byl silně nábožensky založený a po vyučení vstoupil do řádu kapucínů a do roku 1930 žil v klášteře v Praze. Poté odešel do Breust – Eijsdenu v Holandsku, kde pracoval jako zahradnický pomocník. V březnu 1931 byl na zastupitelském úřadu v Haagu odveden a v říjnu nastoupil vojenskou službu u 43. pěšího pluku v Brně, během níž absolvoval poddůstojnickou školu a dosáhl hodnosti svobodníka. Po vojně odjel nejprve na necelý rok do belgického Namuru a poté do Francie, kde působil – s krátkou přestávkou na vykonání jednoho vojenského cvičení v roce 1936 - opět jako zahradnický pomocník v Indre, Angers, Nantes a v Paříži až do vypuknutí války.
Dobrovolně se přihlásil do čs. vojska a 26. října 1939 nastoupil v Agde. Byl přidělen nejdříve k 1. pěšímu pluku, od ledna 1940 k 2. pěšímu pluku. Prošel třítýdenní opakovací poddůstojnickou školou (na desátníka byl povýšen 1. února 1940) a dvojměsíčním zdravotnickým kurzem. Se svým plukem prodělal tvrdé ústupové boje na Marně a Loiře. Po pádu Francie se mu podařilo evakuovat do Velké Británie na palubě lodi Rod el Farag, se kterou přistál 13. července v Liverpoolu. Následoval přesun do tábora v Cholmondeley, kde došlo k reorganizaci naší armády. F. Carda byl přiřazen k 2. pěšímu praporu. Až po roce – v červnu 1941 – byl konečně zařazen na systemizované místo a na výročí vzniku republiky 28. října povýšen na četaře. Během své služby absolvoval kurzy sběračů raněných, asanační, zdravotnický a kurz pro přípravu pitné vody a do konce války sloužil na pozici zdravotnického poddůstojníka. V této funkci odejel v září 1944 se svojí 3. rotou 2. tankového praporu do Francie, kde se až do květnové kapitulace podílel na obklíčení německých vojsk v přístavu Dunkerque. Válku ukončil v hodnosti rotného.
Po demobilizaci v prosinci 1945 se vrátil do Rosic a prvního půl roku pracoval v zemědělství, další téměř dva roky byl zaměstnán jako avisér ve výpravně zboží ČSD Brno. V květnu 1948 vstoupil zpět do armády a sloužil jako rotný délesloužící ve vojenské nemocnici v Brně. Prošel několika kurzy, výcviky a stážemi a zastával funkce pomocného zdravotníka, správce augumentačního skladu apod. Na konci roku 1949 se oženil s Kristinou Brázdovou. Rok nato byl přeřazen ke Krajskému vojenskému velitelství v Brně, v září 1951 povýšen na podporučíka a zařazen na místo náčelníka tajné spisovny Okresního voj. velitelství v Rosicích. Dalšího povýšení – na poručíka administrativní služby – se dočkal v lednu 1954, ovšem za tři měsíce nato náhle umírá na leukemii.
V roce 2025 byla přičiněním našeho klubu umístěna pamětní deska na domě na Palackého náměstí v Rosicích, kde po válce žil. Pamětní desku odhalil jeho synovec J. Pohl se svým vnukem.
Prameny:
Vojenský historický archiv Praha - fondy Kmenové listy; VOS; 24; 255; Kartotéka příslušníků čs. jednotek za 2. světové války západ, východ